Svět WoW na Blog.cz

Bez kostýmové soutěže by to nebyl BlizzCon. Ještě rok poté, co Christina Sims zvítězila v BlizzCon 2010 Costume Contest se svojí verzí mnicha z Diablo 3, se o ní hodně mluví. WoW Insider s ní udělal rozhovor, který objasnil některé časté otázky ohledně výroby kostýmů (a jistě to nebyly jen moje otázky). Nebudu tu překládat celý rozhovor (pokud byste o to měli zájem, není to problém, kdyžtak pište do komentářů pod tento článek), ale vyberu několik nejzajímavějších informací a obrázků. Christina totiž není jen mnich z Diablo 3. Je to také Mother Shahraz z Black Temple (TBC), Alexstrasza a tento rok tier 12 paladin.

Než se dostala k World of Warcraft, Christina vyzkoušela několik MMO her. Její "závislost" začala hrou EverQuest a pokračovala hrou Final Fantasy 11. Když začala hrát WoW, myslela si, že to bude něco více relaxačního, do čeho nebude investovat tolik času a energie. Mýlila se. Hraje WoW od prvních měsíců po jeho spuštění a ještě nepřestala. Prošla si i hardcore raidováním s jednou z nejlepších guild na amerických serverech - Fusion of Turalyon. Po rozpadu guildy se z ní stala spíše rekreační hráčka.

Její vášeň pro kostýmy začala na BlizzConu 2007. Tehdy se ještě soutěže nezúčastnila, ale tiše záviděla těm, kteří se tam promenádovali v kostýmech, a dala si za úkol, že na příští rok si nějaký kostým vyrobí. Rozhodně není žádná profesionální švadlena či řemeslnice, ale do výroby kostýmů se vrhla po hlavě a s pomocí různých webových stránek a cestou pokusů a omylů (ze začátku hlavně omylů) začala nabírat zkušenosti.

Tato otázka mě zajímala nejvíc. Když jsem se dívala na video z letošního BlizzConu, zaujalo mě, s jakou lehkostí účastníci své zbraně nosí. Bylo mi jasné, že nemohou být "skutečné", jako používají např. šermířské skupiny. Za prvé by byly hodně finančně náročné, za druhé by je asi každý nedokázal vyrobit, a za třetí - kdo by se s tím tahal? Rozhovor s Christine moji otázku zodpověděl: zbraně se vyrábějí z izolační pěny, ne té běžné světlé, kterou známe u nás a která se rozpadá na nechutné žmolky, ale speciální pro domácnosti, která se strukturou podobá velmi měkkému dřevu. Tvar zbraně se z ní vyřeže, mohou se na sebe lepit různé vrstvy, aby vznikla pěkně plastická zbraň a v případě potřeby se to celé připevní na dřevěný kolík. Když je pěnová zbraň hotová, natře se akrylovými barvami a případně se vše doplní nějakou ozdobou, kůží apod.

Takto vypadá štít, vyřezaný z pěny.

Tohle je trochu komplikovanější záležitost než výroba zbraní, a hlavně dražší. Kdo nechce do svého kostýmu investovat příliš mnoho peněz, může použít opět pěnu, ale kostým pak moc nevydrží a obvykle se nedá oblékat několikrát po sobě. Lepší volbou je speciální hmota, která se prodává pod názvem Wonderflex. Vyrábí se v arších, ze kterých se vyřezají/vystříhají požadované tvary. Nahřátím hmota změkne, takže se vše dá tvarovat, jak je potřeba. Po vychladnutí hmota drží tvar. Ještě dražší volbou a na výrobu mnohem náročnější je kůže. Vydrží toho sice hodně, ale je velmi drahá a vyžaduje více zkušeností.

To se jistě liší podle náročnosti kostýmu a času, který tomu člověk věnuje. Ale například Mother Shahraz Christine trvala téměř šest měsíců. Nejnáročnější byla výroba paží, které musely navíc ještě držet meče. O to smutnější je informace, že když se Christine stěhovala, podařilo se pánům stěhovákům tento kostým zničit tak, že zůstaly jen náramky a nárameníky. To bych je, mistry, asi překousla vejpůl.

Podle Christine to úplně nejdůležitější při výrobě kostýmů je nebát se začít. Existuje spousta lidí, kteří říkají "já bych to tak ráda chtěla zkusit, ale neumím tohle nebo tamto, určitě by se mi to nepovedlo, atd.". Člověk to prostě musí zkusit a připravit se na to, že toho, co nepůjde a nepovede se, bude spousta, ale nakonec se vždycky někam dostane. Další velice důležitá věc je mít hodně dobrý obrázek předlohy, podle které chceme kostým dělat. A také si rozmyslet, při jakých příležitostech kostým využijeme. Ono třeba kostým Alexstraszy nebyl žádný med předvádět na místech, kde se teplota vzduchu pohybovala lehce nad nulou...

(zdroj: http://wow.joystiq.com/2011/10/27/world-of-warcrafts-the-stunning-cosplay-of-christina-sims/)

Jako každý rok, i tentokrát mě ze všech těch zpráv, obrázků a videí z Blizzconu nejvíc zajímala soutěž o nejlepší kostým. Vybrala jsem pro vás pár zajímavých, povedených, i nepovedených kostýmů. Snad se vám budou líbit :)

Marně pátrám po tom, jestli ten trpaslík je taky kostým, nebo to byla nějaká figurína. Protože jestli to JE kostým, tak bych mu bez váhání dala první místo! Ale ona to spíš bude ta figurína.

UPDATE 27. 10. 2011: Figurína to není, dneska jsem koukala na záznam z Blizzconu a ten trpaslík byl fakt kostým. Ale nevyhrál žádnou cenu :(

Tohle je dobrý kostým, jasně, není bůhvíjak vymakaný, ale vážně mě pobavil.

Trošičku tápu, co je tohle - resurektovací anděl? A proč má kopyta? Možná jsem jen něco nepochopila.

Tohle se mi líbí, obzvlášť ta hůl a "zoban" jsou dokonalé.

Ehm... tohle se trošičku nepovedlo. Nic proti, ale to má být z WoW nebo ze Star Craft? Spíš to druhé, vypadá to trochu jako science fiction (i na tu mi to ale přijde až moc hororové). Nejsem žádný módní odborník, ale narvat naducané tělo do bílé barvy, navíc, je-li tato bílá barva téměř jedinou barvou obtaženého kostýmu, to chce ohromnou odvahu. Ještě, že to vidím jen na fotce, v reálu být porotcem, tak asi hledám pytlík na zvracení.

Chvíli jsem váhala, jestli sem dám celý kostým nebo detail. Nakonec jsem se rozhodla pro detail. YES, tohle je pěkný kostým!

Anooo, zpívající kytička! Moje oblíbená... jak já ji nesnáším. Zkoušeli jste někdy být pár hodin v aukci, kde každou chvíli tahle mrcha zpívá? Kvůli ní jsem si začala vypínat zvuk.

Tohle dalo asi dost práce vyrobit. Zajímalo by mě, z čeho to je udělané - z plechu?

Další z mých oblíbených WoW postav (tentokrát jsem nevybrala ani Sylvanas - těch tam sice bylo několik, ani Illidana - toho jsem ani nikde neviděla, což ale neznamená, že tam nebyl) - Maiev Shadowsong. Jen si nejsem jistá, jestli nosila podpatky (trochu nepraktické na žalářnici, ne?). Musím to ještě vyzkoumat.

Mmmrrrrgllllll!!! Murloci útočí! Ale ne, moment... nese bílou vlajku.

Nové rasy jsou vždycky oblíbené. Worgeni se mi tentokrát moc nelíbili (na rozdíl od slavnostního prodeje Cataclysmu), zato tahle goblinka se moc povedla.

A nakonec jeden maskot na rozloučenou.

Pokud vás zajímá, kdo vyhrál, respektive třetí, druhé a první místo, můžete se podívat na toto video:

(zdroj: http://wow.joystiq.com/photos/blizzcon-2011-costumes/; www.youtube.com)

Druhý přidaný achievement na Halloween je Tricks and Treats of the Cataclysm. Tady je nutné říct, že pokud jste nedělali questy ve všech zónách, nemusíte některé košíky se sladkostmi vidět z důvodu fázování. A také nebudete moct použít všechny portály ze Stormwindu, s čímž se v tomto článku ale počítá.

Začínáme ve Stormwindu (Horda si všude místo Stormwindu dosadí Orgrimmar). Čísla v závorkách udávají pozici košíků se sladkostmi.

(zdroj: www.wowhead.com)

Ke starým achievementům Tricks and Treats of Azeroth a Tricks and Treats of Outland přibyly letos další dva. Tricks and Treats of Northrend je jedním z nich (Cataclysm ten druhý, bude následovat za chvilku).

Můžete buď použít lítáky ve hře (každé místo má svého Flight Mastera), nebo svého létajícího mounta (jestliže máte koupenou maximální rychlost, je to výhodnější). Čísla v závorkách jsou souřadnice košíků, které musíte navštívit (kromě souřadnic, ze kterých jezdí loď).

Začínáme ve Stormwindu.

Odtud můžete použít portál zpátky do Stormwindu.

(zdroj: www.wowhead.com)

Jméno: Alonsus Faol

Titul: Arcibiskup Církve Světla

Pohlaví: muž

Rasa: člověk

Povolání: duchovní, kněz

Příslušnost: Alliance, Duchovní Northshire, Církev Světla, Řád Stříbrné Ruky, Bratrstvo Northshire

Role: vůdce Církve Světla

Místo pobytu: říká se, že je pohřben u Scarlet Monastery v Tirisfal Glades

Stav: po smrti

Žáci: Benedictus, Uther the Lightbringer

Alonsus Faol byl před První válkou mezi lidmi a orky hlavou Svatého Řádu Duchovních Northshire. Během války zahynulo mnoho duchovních a opatství v Northshire bylo zničeno, a tak stárnoucí Faol uprchl s přeživšími obyvateli Stormwindu do Lordaeronu.

S pomocí svého učedníka, Uthera Lightbringera, Faol znovu založil Řád, tentokrát pod jménem Rytíři Stříbrné Ruky. Tentokrát už nešlo jen o duchovní řád - následovníci Svatého Světla byli vybaveni pro válku. Alonsova kaple ve Stratholmu sloužila jako iniciační místo a Uther zde byl jmenován prvním paladinem.

Fontána se sochou před Katedrálou Světla ve Stormwindu byla postavena jako výraz úcty ke spoustě práce, kterou Faol vykonal po Druhé válce, když se snažil shromáždit prostředky na opravu města a znovu založil Bratrstvo Northshire.

Příčina Faolovy smrti je nejistá (možná zemřel prostě stářím), faktem ale je, že zemřel někdy před příchodem Pohromy do Lordaeronu. Místem jeho posledního odpočinku je zřejmě Faol's Rest, hřbitov poblíž Scarlet Monastery v Tirisfal Glades.

V poslední době se objevují spekulace, že za smrtí Faola mohlo stát hnutí Twilight's Hammer.

(zdroj: http://www.wowpedia.org/Alonsus_Faol)

Stovky vězňů v čínském pracovním táboře Ťi-si trávily celé dny za mřížemi tím, o čem mnozí dnešní mladíci jen sní: hraním populární onlinové hry World of Warcraft. Nebyla to součást trestu, ale způsob, jak si bachaři přišli na pěkné peníze, napsal britský deník The Guardian.

Jednotlivé "směny" se u monitorů střídaly co 12 hodin. "Počítače se nikdy nevypínaly," řekl bývalý vězeň, kterého list uvádí pod falešným jménem. Vězni měli za úkol nasbírat co nejvíce předmětů a co nejvíce rozvinout své postavy.

To vše se totiž dalo výhodně zpeněžit na internetu - bohatí hráči jinde ve světě si mohli koupí ušetřit hodiny nudného hraní a prohrávání. Odhaduje se, že každý z 300 vězňů mohl vydělat hrou pro zaměstnance věznice v přepočtu 660-800 dolarů (11 800-14 400 Kč) denně.

Tato činnost je dlouho známá, říká se jí "rýžování zlata" (gold farming). Majitelé World of Warcraft a jiných placených onlinových her ji dříve ostře potírali, protože měli pocit, že je obírá o peníze. Teď se stále více snaží konkurovat nabídce "rýžovačů".

Dosud kutali zlato z počítačových her hlavně svobodní Číňané - z říše středu pochází prý 80 procent všech "rýžovačů" světa. Bachaři z věznice Ťi-si změnili toto "zaměstnání" téměř v trest. Kdo totiž nesplnil denní kvótu, riskoval výprask hadicí.

"Hráli jsme proto, dokud jsme viděli na obrazovku," řekl Guardianu bývalý vězeň. Pro něj je tato vzpomínka dodnes noční můrou. Čínská vláda sice později podobné aktivity zakázala, někdejší chovanec Ťi-si ale myslí, že fungují nerušeně dál.

(zdroj: Právo, 28. června 2011)

Po dlouhé době jsem zase navštívila Undercity (já tu rivalitu mezi orky a nemrtvými fakt neberu vážně), kde jsem se projela na člunu lásky - bohužel sama. Na nástěnce mě čekal úkol navštívit Les stříbrných borovic a v aukci jsem konečně sehnala recept na ty malinkaté barevné rybičky, kterých jsem měla nachytaných spoustu. Dobrá změna ve srovnání s chlebem.

Znovu jsem zkusila štěstí u kláštera v Tirisfalských mokřinách, sice mě strážní zase zabili, ale tentokrát jsem aspoň dokončila objevování.

V lese jsou divní, ten chlápek, u kterého jsem se měla hlásit, mě nepřestal oslovova Dehtanub. Netuším, co tím chtěl říct. Ale konečně jsem na vlastní oči uviděla Sylvanas! Příjemně vážně nepůsobila. Navíc jsem pochopila, proč ji orkové nemají rádi, byla jsem totiž svědkem její debaty s orkským náčelníkem. Ona totiž Sylvanas dělá zvláštní experimenty a padlé vojáky přeměňuje pomocí valkýr na nemrtvé! Náčelník ji varoval a zmínil Arthase. Takže ten asi měl nějaký podobný postup, jak si vytvořit armádu. Jenže já vždycky myslela, že nemrtví od Sylvanas jsou ti hodní a Arthasovi nemrtví byli zlí padouši. Asi to nebude tak jednoduché.

Každopádně pro mě žádné mírumilovné úkoly neměli, já bych poetický název Les stříbrných borovic změnila spíš na Les duchů, zničehonic mi tu občas probíhalo podivné mrazení po páteři, a ta atmosféra vážně nic moc. Jen jsem tu tedy nasbírala pár surovin, což mi dalo lvl 17, a pro lvl 18 jsem raději šla do Země duchů - Ghostlands. Tam aspoň podle jména vím, co mám čekat.

Přijatelných úkolů pro mě měli celkem dost, například jsem měla získat vzorky rud, prozkoumat katakomby, donést různé vzkazy tomu a tamtomu, zachránit zboží ze zničené karavany... zase jednou jsem se cítila jako hrdinka.

Po úmorném dni jsem se vrátila zase do Orgrimmaru a dopřála si romantický piknik.

A také jsem oslavila lvl 19 nákupem nového oblečení:

Toto putování jsem začala opět v Orgrimmaru, kde se zase slavilo - tentokrát svátek sv. Valentýna. Zastavil mě jakýsi detektiv a poslal mě vyšetřit případ podivného parfému. Dále jsem byla vybavena vzorky nového zboží, které jsem měla nabízet potenciálním zákazníkům. To mě opravdu bavilo, žádné násilí, skvělé. Kuchaři mě poslali opět krást k trollům, nic nového, ale trollové pořád neprotestovali, asi už si na mě zvykli.

Stala se ovšem jedna velmi podivná věc: zničehonic jsem přes noc zapomněla své hlavní velké léčivé kouzlo, zato jsem ale najednou věděla, jak sesílat různá menší léčivá kouzla. Nechápu, jak je to možné, leda by mě ve spánku navštívil arcidruid a trochu mi upravil paměť.

Detektivní zápletka pokračovala vyslechnutím srdceryvného příběhu zklamané lásky a vystopováním hlavního padoucha (zahradník to nebyl) - zbabělec, schovával se mezi taureny, aby ho nebylo vidět. A ještě si ze mě udělali poslíčka:

Vidíte dobře, zamaskovali mě jako goblina, normálně jsem cestou zakopávala o svůj rybářský prut! Tím pádem nebylo úplně lehké splnit úkol v tom těsném časovém limitu, který mi na to dali.

Stavila jsem se ještě u holiče, aby mi trochu upravil rohy, a pak už jsem zamířila do Severních Barrens vstříc dalšímu dobrodružství.

Poslali mě najít chlapíka jménem Rychlá dýka, který se prý specializuje na zabíjení harpyjí. Dokonce bych u něj prý mohla začít svou kariéru. Hm, o zabíjecí práci nestojím, díky, ale za chlapíkem se přesto podívám, třeba se mi ho podaří přesvědčit, aby toho zabíjení nechal (no já vím, harpyje jsou hnusná verbež, ale stejně...).

Ještě jsem dostala úkol porýpat se v jakémsi přístroji - kdo ví, k čemu slouží - a zavřít nějaké přívodní kohoutky. Přístroj byl v obležení ogrů a goblinů (že by zase Venture Co.?), kterým se vůbec nelíbilo, že šahám na kohoutky. Musela jsem několikrát utéct a zase se vrátit.

V Barrens jsem samozřejmě také kopala rudy, je jich tam hodně. Kopala jsem tak moc, až mi z toho zesílily svaly a dostala jsem lvl 14. Pak jsem šla prozkoumat rybníčky a nasbírat houby pro apatykáře. Dokonce mi svěřili do ochrany orla, kterého jsem měla doprovodit na vrcholek hory. Cestou jsem viděla tenhle zajímavý kámen:

Co mi dalo asi nejvíc zabrat, bylo sbírání zpráv mezi kentaury. Zprávy byly různě na zemi (většinou v jejich stanech) a kentauři si je velmi dobře střežili. Několikrát mě pořádně prohnali až za kopečky. Ale dala jsem lvl 15. A naučila jsem se přeměnu v medvěda.

S výzkumem na téma houby mě poslali do Ratchetu, kde mi pořádně vynadal jeden divný chlápek. Nevím, co se mu nelíbilo, já jsem jenom plnila úkol... Jen jsem pochopila, že náčelník orků nedůvěřuje nemrtvým a zmiňoval se o Wrathgate, kde se něco stalo, ale neřekl, co. A pak se obrátil přímo na mě a že prý si mám ujasnit, ke komu budu loajální. Divné, já myslela, že můžu sloužit celé hordě, nikdo mi neřekl, že spolu nemrtví a orkové moc nekamarádí.

Pak mě poslali za někým do Jeskyní nářku, vyšetřit vrak lodi, nasbírat kořínky, najít barona... zkrátka spousta úkolů, kterých jsem se mohla s klidem zhostit. Až na ten jeden, kdy jsem neúmyslně vyvolala hospodskou rvačku, ehm.

A přišel lvl 16 a další dvě přeměny - umím se přeměňovat na mořského tvora a rychlého geparda.

Krásným závěrem putování po Severních Barrens byla jízda na lodi po řece.

Tento achievement přišel s Cataclysmem a navazuje na předchozí podobné (To All The Squirrels Who Shared My Life a To All The Squirrels Who I've Loved Before). Stejně jako u nich musíte najít malá zvířátka (critters) z daného seznamu a udělat na ně /love.

1. Začněte ve Stormwindu a použijte portál do Tol Barad.

2. Jeďte k Rustberg Village, kde najdete Sassy Cat a Wharf Rat.

3. Pokračujte na jich do PvP zóny, kde najdete Baradin Fox Kit (poblíž Ironclad Garrison).

4. Vraťte se do Stormwindu.

5. Použijte portál do Twilight Highlands a doleťte ke Crucible of Carnage.

6. V okolí najdete Rattlesnake a Yellow-Bellied Marmot.

7. Leťte k Vermillion Redoubt, kde najdete Highlands Turkey.

8. Vraťte se do Stormwindu.

9. Použijte portál do Vashj'ir a dojeďte k Silver Tide Hollow (v Shimmering Expanse).

10. Na mořském dně v okolí ruin, kde žijí nagy, najdete Sea Cucumber a Rockchewer Whelk.

11. Vraťte se do Stormwindu a použijte portál do Mount Hyjal.

12. V okolí Nordrassilu (toho obrovského stromu, k němuž vás vezme portál) najdete Alpine Chipmunk.

13. Severovýchodně od Circle of Cinders se nachází vstup do Hyjal Barrow Den. Uvnitř najdete Grotto Vole.

14. Leťte na jihovýchod k Seat of the Chosen, kde najdete Rock Viper (pozor na draky, kteří tam rádi ve vzduchu útočí).

15. Vydejte se do Uldumu (buď znovu do Stormwindu a portálem, nebo trochu časově náročnější je tam doletět - z Hyjalu pořád na jih).

16. U jezera jižně od Ramkahenu najdete Oasis Moth a Mac Frog.

Totéž jako Aliance, s tím rozdílem, že místo Stormwindu budete používat portály v Orgrimmaru.

Pokud máte přístupné všechny portály a koupené nejrychlejší létání, je to opravdu záležitost na pár minut.

(zdroj: http://wowvault.ign.com/View.php?view=Guides.Detail&id=384)

Probudila jsem se do krásného slunečného rána, které bylo ještě krásnější, když jsem zjistila, že se prodala většina nasbíraných věcí. Moje hotovost činila 68g! Mimochodem, až dnes jsem si všimla, že v té hospodě v Orgrimmaru, kde přespávám, mají na zdi pověšený obrázek taurena.

Vybalila jsem si zbrusu nový obleček na Měsíční slavnosti, který jsem si koupila včera večer, ale jak jsem byla unavená, strčila jsem ho pod postel ještě nerozbalený. Váhala jsem mezi šaty a kalhotovým kostýmkem, nakonec se mi zalíbil víc ten kostýmek:

Dnešní úkol na vaření byl nenásilný - měla jsem posbírat v trollské čtvrti barely s rýží. Totiž, v podstatě ukrást, ale nikoho jsem při tom nemusela zabít ani zmlátit, tak co. A trollové by mi určitě nějakou rýži dali i sami, kdybych se jich zeptala. Jenže já se jich neptala.

V aukci jsem si koupila recept na přípravu makrel. Byl hříšně drahý (skoro 10g), ale ten chleba pořád jíst nemůžu. Zkusila jsem trochu rybařit v Orgrimmaru, ale vůbec mi to nešlo. Tahala jsem jen nějaké řasy, zamotané vlasce, kousky suchého dřeva a když už se mi poštěstilo na nějakou rybu, byla už zasmrádlá. Kdo ví, co do té vody ve městě všechno teče, když z toho umírají ryby.

V hostinci mi řekli, že dostali zprávu až z Thunder Bluff, že se o mě zajímá sám arcidruid Runový totem. Prý se chce osobně ujmout mého tréninku. Podlomila se mi kolena. Taková čest!

Okamžitě jsem se vydala vzducholodí do Thunder Bluff a ohlásila se u arcidruida. Momentálně mě nic nového naučit nemohl, ale řekl, že se u něj mám pravidelně hlásit, aby viděl, jak pokračuje můj trénink.

Když už jsem byla v Mulgore, rozhodla jsem se, že se tam ještě trochu porozhlédnu. Mám víc zkušeností, a tak se možná najdou nějaké další úkoly, které bych mohla splnit. Dokonce jsem se došla podívat i do tábora Sungraze - samozřejmě, že po mně chtěli zabít všechno možné. Nasbírala jsem ještě trochu kytiček a potkala Toho, který kráčí v oblacích. Měl pro mě zajímavý úkol - zjistit, co je v bednách, které zůstaly po přepadení karavany. Venture Co. se o ně totiž velice zajímá a taureni by chtěli vědět, proč. Vydala jsem se na místo, které bylo velmi dobře střežené gobliny a ogry. Prokličkovala jsem mezi nimi, rychle otevřela jednu bednu a podívala se, co je v ní. Několik vzorků rudy a minerálů, a pak balíček dokumentů. Vzala jsem papíry a běžela zpátky. Ani jsem nečetla, co se v nich psalo, ale zřejmě nic pěkného, protože po jejich přečtení mě Ten, který kráčí v oblacích vyzval, abych pozabíjela dělníky i jejich předáka. To jsem odmítla a vydala se zpátky k vesnici.

Jestli jsem si ale myslela, že ve vesnici budou lepší úkoly, spletla jsem se. Všichni chtějí jen zabíjet a zabíjet, supy, vlky, pumy, harpyje... Popřála jsem jim šťastný lov a šla se uklidnit rybařením.

Tentokrát mi to docela šlo - jezero mělo zjevně čistou vodu. Pokořila jsem hranici 50 chycených ryb. Bohužel to byly ale takové ryby, které jsem neuměla uvařit. Makrely nikde.

Když jsem se dostatečně uklidnila, zamířila jsem k obrovské bráně do Barrens. Vybrala jsem si je totiž jako další zastávku. Brána je obrovská a velmi pevná. Našla jsem schody nahoru a když jsem se na ně vyšplhala, zjistila jsem, že vedou jen na vyhlídkovou plošinu. Na druhou stranu se slézt nedalo. Co to má za smysl, pomyslela jsem si, brána, kterou se nedá projít. Však já se na druhou stranu dostanu!

Povedlo se mi bránu šikovně přelézt a vzápětí jsem už seskakovala na druhé straně. Ještě jsem si ani pořádně neoddechla, že jsem to zvládla, když kde se vzal, tu se vzal... obrovský lev! Než jsem stačila zareagovat, sekl po mně dvakrát prackou a já byla mrtvá. Co je zase tohle? V Severních Barrens přece takovéhle velké potvory nemají co dělat?! Nemají. Jenže já byla v Jižních Barrens. Zavřená brána najednou dostala smysl...

Nemělo cenu snažit se projít do Severních Barrens, přišla bych o zkušenosti za objevování, takže jsem se vrátila do svého hostince v Orgrimmaru a rozhodla se jít se podívat do Azshary.

Místo je prý pojmenované podle královny, která kdysi vládla nočním elfům. U ohňů se vyprávělo, že byla velice krásná, ale také pyšná a dychtila po moci. Touha po moci se jí ale nevyplatila, skoro všechno bylo zničeno a z královny a jejích nejoblíbenějších poddaných se staly nagy. Těch je v Azshaře až až. Azshara ale také patří částečně goblinům, kteří prý vynikají v inženýrství. Docela se těším, až uvidím nějaké jejich vynálezy.

Hned u orgrimmarské brány po mě chtěli zabíjet jeleny a elfí špiony. Děkuji, nechci. Raději jsem se šla podívat, jak to tady vypadá se sběrem surovin. Kousek od gobliního dolu jsem narazila na skupinku goblinů. Měli pro mě úkoly, které jsem se nerozpakovala přijmout - zajít do nedalekého dolu (stejně jsem se tam chtěla podívat po rudách), sesbírat železné ingoty a zachránit zkamenělé gobliny. Oni v tom dole teď totiž bydlejí baziliškové. Zachránit někomu život a přitom nic nepoškodit a nikomu neublížit - to je úkol podle mého gusta!

Takhle vypadá zkamenělý goblin.

Baziliškové mě po dole honili, až mi to nebylo vůbec příjemné, ale všechno se mi povedlo splnit na výbornou a já mohla pokračovat v průzkumu. Narazila jsem na rudu vtipálka. Kdykoliv jsem se k ní přiblížila, že ji vykopu, zmizela. Když jsem se od ní kousek vzdálila, zase se objevila. A pořád dokola. Prostě mi nebylo přáno, abych ji získala - že by nějaká Azshařina nekalá kouzla?

Po chvíli mi bylo líto, že jsem toho goblina zachránila. Narazila jsem na tajnou laboratoř, kde goblini dělají pokusy na zvířatech! Celá oblast je zamořená podivně zmutovanými ptáky a ještěry. Navíc tam mají divné přístroje, něco mi tam spálilo chlupy na ocase a přitom tam žádný oheň nebyl.

Šla jsem si to vyřídit s několika gobliny, co stáli opodál a víte, co oni na to? Vrazili mi do ruky hadici, na záda nádobu s vodou a že mám jít hasit laboratoř a zachraňovat gobliny (už zase). Byla jsem z toho zmatená, vždyť jdu odtamtud a nic tam nehořelo (kromě toho, co mi spálilo ty chlupy). No, tak teď tam hořelo. A pořádně.

V roli statečného záchranáře. To mají z těch svých pokusů.

Nejzábavnější byl ovšem úkol, kdy jsem měla asistovat při přepravě vzorku záhadné rudy. Problém byl, že se ten vzorek strašně přehříval a každou chvilku jsem ho musela polévat vodou (vždycky jsem si dala záležet, abych pořádně pokropila i tu tupou horu masa, která vozík tlačila - nevím, kde toho tvora goblini vyhrabali, ale zjevně dělal různé podřadné práce). Při mé asistenci a polévání vzorku mě přepadla zmutovaná zvířata a já potom nemohla dohonit ten vozík, ruda se přehřívala, už skoro hořela... hrůza. Na poslední chvilku jsem to zvládla, jinak by byla zničená a to by se goblinům asi nelíbilo. Stejně mě nepochválili a poslali mě sbírat nějaký azsharite (zřejmě z toho byl ten vzorek, samozřejmě náležitě upravený v laboratoři). Při jeho sbírání na mě vypadl dopis. Psal ho nějaký chudák, který skončil v žaludku jednoho z těch obrů, co chodí po útesech.

Také jsem viděla nagy. Spoustu. Dostala jsem za úkol najít jejich svatyni a jim se to vůbec nelíbilo. A ještě víc se jim nelíbilo, když jsem kolem té svatyně hledala úlomek kamene, který sloužil jako klíč k odemčení tajemství, které v sobě ukrýval kámen v jejich svatyni. Ten kámen totiž úplně pulzoval magickou energií (oni si nedají pokoj, ani když jsou z nich nagy)!

Vrátila jsem se odevzdat zprávy o svém objevu, což mi přineslo lvl 12 (o lvl 11 jsem se zapomněla zmínit, ten přišel při zachraňování zkamenělého goblina z dolu).

Doplavala jsem se podívat i do přístavu. Všude na skalách kolem něj byla podivná zvířata, s rybím ocasem a lví hřívou. Nikdy jsem taková neviděla.

Přístav je samozřejmě obývaný gobliny. Mají tam spoustu zvláštních věcí, třeba přístroj, který vás naučí různé profese:

Také slouží jako automat - můžete si v něm koupit různé věci, které na profese potřebujete (zapomněla jsem zkontrolovat cenu krumpáče).

Úplně nahoře na kopci měli zajímavé stroje, říkali tomu "letadla":

Nevím, já bych nevěřila, že to může létat.

Při cestě zpátky dolů jsem narazila na tři trenéry - mága, šamana a čaroděje. Měli zjevně dlouhou chvíli, protože po sobě jen tak z legrace sesílali kouzla. Já se u nich moc nezdržovala, spěchala jsem zpátky na pevninu, abych dokončila průzkum Azshary.

K cestování jsem částečně použila jakousi rampu - běželo se po ní líp než terénem. Lámala jsem si hlavu, k čemu slouží. Najednou rampa zamířila prudce nahoru a zavedla mě na věž, kde byly vozíčky a goblini. Ten, který obsluhoval vozíčky, mi nabídl dopravu na čtyři různá místa. Vybrala jsem si severní stanoviště, protože právě severní část Azshary mi ještě zbývalo prozkoumat. Goblin mě usadil do vozíčku a... vžuuuuuuuuuuuuuum!

Takže už vím, k čemu ta rampa slouží.

Když vozíček přistál a já sjela výtahem dolů, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Kousek ode mě se vznášel drak! Slýchala jsem o nich vyprávět v příbězích, ale nikdy jsem žádného neviděla. Pravdou je, že jsem toho ještě neviděla spoustu. Tolik mě toho ještě ve světě čeká!

V téhle části Azshary nebyly nagy, ale jakési mořské příšery. Nejvíc jich bylo v ruinách Arkkoranu. Možná proto tam bylo i tolik pomníčků. U jednoho jsem chvilku zůstala, abych si vzpomněla na ty, kteří již byli povoláni na onen svět a také přemýšlela, co asi dělají rodiče v Northrendu a co by řekli na moje dobrodružství.

Po chvíli jsem se vydala prozkoumat zbytek Azshary. Musela jsem hodně plavat a utíkat před rozzuřenými elementály, kteří ve své říši neradi viděli někoho cizího, natožpak tak velkého, jako jsem já.

A potom přišel čas opět na zasloužený odpočinek v hostinci v Orgrimmaru. I když jsem mohla použít teleportační kámen, raději jsem si došla ještě jednou na věž s vozíčky, abych se nechala dopravit kousek od brány do města. Ten zážitek je prostě okouzlující!

V Orgrimmaru jsem si ještě koupila pár kousků oblečení, takže teď vypadám takhle: