První krůčky - Camp Narache a Mulgore

3. února 2011 v 12:28 | Fomalhaut |  WoW trochu jinak
Narodila jsem se v Camp Narache. Ano, jsem tauren. Jmenuji se Dehta. Rodiče mě tak pojmenovali proto, že oba patří k organizaci D.E.H.T.A. (Druids for the Ethical and Humane Treatment of Animals - Druidové pro etické a humánní zacházení se zvířaty). Bohužel velmi brzy museli odejít do Northrendu a já se začala protloukat krutým životem sama. Ano, krutým... Když jsem se pořádně rozlédla po vesnici, kde jsem vyrůstala, viděla jsem taureny, odhodlané ke všemu. K usínání jsem místo ukolébavek slyšela jen řinčení zbraní. U ohně se vyprávěly jen historky o tom, kdo kdy a koho zase zabil a kdo se proslavil tím, že zabil někoho jiného. Všechno ve mně křičelo. Tohle já nechci!!! Rodiče mi do srdce zaseli lásku nejen ke zvířatům, ale ke všemu živému. Učili mě, že i nepřítel je tvor, který si zaslouží soucit. Rozhodla jsem se, že svůj život zasvětím druidismu a této politice. Budu se učit žít v souladu s přírodou a budu se snažit nikoho a nic nezabít, ba ani jim neublížit. A nikdy se nepřidám k nikomu, kdo by měl v úmyslu někoho zabít nebo mu ubližovat. Tak.
Dehta
Tak to jsem já - Dehta. Tato fotka byla pořízena v den, kdy jsem začala trénovat na druidku. Mám na sobě šaty novicky a v očích nadšení.

Hned jak jsem začala svůj trénink, zavolal si mě náčelník Sokolí vítr a poslal mě najít svého syna Grulla. Povídal něco o tom, že všechno kolem zničila nějaká prasata a že dnes vezmu do ruky zbraň a pomstím Matku Zemi, ale já tomu nevěnovala pozornost - byla jsem tak nadšená, že se konečně dostanu mimo vesnici! Vyběhla jsem směrem, který mi ukázal a cestou jsem se dívala kolem. Krásné zelené pláně se zvířaty - kde je co zničeného?!
Když jsem dorazila ke Grullovi, řekl mi, že musím dokázat svou sílu i to, že jsem pravý tauren. Skvělé, nějaká zkouška schopností, těšila jsem se. Jenže on mi řekl, že musím zabít šest z těch prasato-tvorů, kteří údajně ničí naši zem. Tak to teda ne! Znechuceně jsem od něj odběhla směrem do Mulgore, abych se trochu rozhlédla po světě a po té, ehm, zničené zemi. Grull za mnou volal, že je to nebezpečné a mám se vrátit, ale já jsem si toho nevšímala. Úplně ve mně vřela zlost - copak nemůžu dokázat, že jsem pravý tauren, nějak jinak, než že zabiju všechno, co potkám? Nejsem přece žádný ork - hora svalů a tupá hlava - který dřív mlátí než myslí. Však já jim ukážu, že to jde i jinak.

Ubytovala jsem se ve vesnici u hospodského jménem Kauth. Vesnice má teda ošklivé jméno (Krvavé kopyto), no fuj. S nadějí jsem se rozběhla k trenérce a chtěla se naučit, jak se trhají kytičky, aniž bych přitom moc ublížila přírodě. Myslela jsem, že bude nadšená, ale ona místo toho natáhla ruku a chtěla 10c. Jenže já mám jen 8c! Ona však nedala jinak, než že mám přijít, až na to budu mít peníze. Hm, kdyby nebyl Sokolí vítr takový škrt, dal by mi víc peněz za to, že se namáhám k synáčkovi, který nemá v hlavě nic než zabíjení. A já bych teď mohla sbírat kytky. Místo toho musím vyběhnout jen tak, s jediným cílem - objevit, jak vypadá Mulgore.

Hned za humny vesnice mě čekalo nepříjemné překvapení - divoká zvířata. Hloupá zvířata, nepoznala, že jim neublížím, a vrhala se na mě na každém kroku. Protože ještě nemám žádná kouzla, kterými bych se mohla léčit, nezbývá, než utíkat. Jenže občas to nevyjde.
Postupně jsem pochopila, že jsou to hlavně vlci a lvi, kterých se musím bát. Jsou hodně rychlí a přímo na mě z dálky skočí. Supům se mi celkem dařilo utéct, v letu jsou celkem pomalí. V horách jsem narazila na pumy a přítomnost ogrů a goblinů. Tvrdili, že patří k jakési společnosti Venture Co. a neviděli mě vůbec rádi. Házeli po mně krumpáče a jejich předák na mě křičel: "Zeptej se sama sebe, Dehto, jestli je tohle dobré pro naši společnost!" Nepochopila jsem, jak to myslel. Jako že jim moje přítomnost vadí? Asi vadila, hnali mě odtamtud hodně rychle.
Než jsem díky objevování mulgorských plání dostala lvl 2, umřela jsem celkem desetkrát. Indiánský hřbitov bych vám nakreslila zpaměti.

Na lvl 2 jsem byla o trochu silnější a přestala jsem se tolik bát. Samozřejmě, umírala jsem i tak, ale množily se případy, kdy jsem dokázala utéct. Jako třeba u vykopávek v Bael'dun, tam jsem utekla i rychlým vlkům. Byla jsem na sebe hrozně pyšná. Ovšem je známo, že pýcha předchází pád. Byla jsem ošklivě pokousaná, když na mě odněkud skočil další vlk - a tomu už jsem neutekla.
Při probíhání Mulgorem jsem najednou zůstala okouzleně stát. Přede mnou se objevil nádherný majestátní lev. Jmenoval se The Rake. Takoví tvorové se objeví jenom jednou za čas, nezdržují se na jednom místě pořád, jako ostatní. Bohužel lev nesdílel mé sympatie k němu a jednou ranou mě zabil. No, aspoň že mě začali dávat na jiný indiánský hřbitov. Člověk pořád potkává nové dojmy.
The Rake

V Červených skalách jsem potkala prasečí lid. Myslela jsem, že mi budou vděční, když jim řeknu, že jsem odmítla zabít jejich soukmenovce v blízkosti Camp Narache, i když jsem se kvůli tomu pohádala s vlastníma lidma. Nebyli. Hnali mě odtamtud, že jsem nestačila utíkat. Doslova. Nestačila...

Blízko tábora Sungraze mě přepadla skupinka lvů. Volala jsem o pomoc, protože stany byly na dohled, ale nikdo mi nepomohl. V táboře jsem našla několik taurenů, kteří si hleděli svého, až na jednoho taurena jménem Bílý oblak, který mi vyprávěl příběh o vlkovi. Teď mu říkají Volání ducha, ale dřív to prý byl silný vlk, který bojoval po boku taurenů proti Plamenné legii. Bohužel byl ale zraněný démonem a jeho rána se mu nikdy nezacelila. Nekonečná agónie bolesti způsobila, že ubohý vlk zešílel. Bílý oblak se ho snažil zabít (nevím, jestli proto, aby ukončil jeho trápení, nebo ho vlk prostě napadl), ale nedokázal to. Nějak tuším, že až budu silnější a starší, bude to chtít po mně... asi už se do tábora Sungraze nikdy nevrátím.

Než se mi podařilo objevit celý Mulgore, umřela jsem celkem 23krát. A ještě jednou skoro u hlavního města, kam jsem se vydala trochu si užít.

Hlavní město je vážně impozantní. Hned u vchodu mě zastavil tauren, který vykřikoval něco o Měsíčních slavnostech a poslal mě za někým jemu podobným. Čekala jsem, že mi za to zaplatí nebo mi přiznají aspoň nějaké zkušenosti, ale jediné, co jsem získala, je trocha reputace s Cenarion Circle. Tenhle druhý tauren po mně chtěl, abych si nakoupila nějakou pyrotechniku a oslavila to s nimi. A za co si jako mám ty raketky koupit?! Takže nic. Rozhodla jsem se, že se podívám ke stanovišti vzducholodí a pojedu někam jinam, než budu zkušenější a uznají mě hodnou dalších úkolů - doufám, že ne všechny budou zabíjecí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Petřeková Karin Petřeková | Web | 3. února 2011 v 12:36 | Reagovat

PS: moc máš nááádhernej blog :P ♥ zavist.. :)) ty tvoje články jsou cejnak nejlepší :))**

2 Sandrik Sandrik | 8. února 2011 v 10:31 | Reagovat

Házeli po mně krumpáče a jejich předák na mě křičel: "Zeptej se sama sebe, Dehto, jestli je tohle dobré pro naši společnost!" Nepochopila jsem, jak to myslel. Jako že jim moje přítomnost vadí? Asi vadila, hnali mě odtamtud hodně rychle.
To mě teda rozesmálo:D

3 Adell Adell | E-mail | 25. září 2011 v 14:15 | Reagovat

To je úplně super!!! :-*)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama