Severní Barrens

21. dubna 2011 v 11:31 | Fomalhaut |  WoW trochu jinak
Toto putování jsem začala opět v Orgrimmaru, kde se zase slavilo - tentokrát svátek sv. Valentýna. Zastavil mě jakýsi detektiv a poslal mě vyšetřit případ podivného parfému. Dále jsem byla vybavena vzorky nového zboží, které jsem měla nabízet potenciálním zákazníkům. To mě opravdu bavilo, žádné násilí, skvělé. Kuchaři mě poslali opět krást k trollům, nic nového, ale trollové pořád neprotestovali, asi už si na mě zvykli.
Stala se ovšem jedna velmi podivná věc: zničehonic jsem přes noc zapomněla své hlavní velké léčivé kouzlo, zato jsem ale najednou věděla, jak sesílat různá menší léčivá kouzla. Nechápu, jak je to možné, leda by mě ve spánku navštívil arcidruid a trochu mi upravil paměť.
Detektivní zápletka pokračovala vyslechnutím srdceryvného příběhu zklamané lásky a vystopováním hlavního padoucha (zahradník to nebyl) - zbabělec, schovával se mezi taureny, aby ho nebylo vidět. A ještě si ze mě udělali poslíčka:
Vidíte dobře, zamaskovali mě jako goblina, normálně jsem cestou zakopávala o svůj rybářský prut! Tím pádem nebylo úplně lehké splnit úkol v tom těsném časovém limitu, který mi na to dali.

Stavila jsem se ještě u holiče, aby mi trochu upravil rohy, a pak už jsem zamířila do Severních Barrens vstříc dalšímu dobrodružství.
Poslali mě najít chlapíka jménem Rychlá dýka, který se prý specializuje na zabíjení harpyjí. Dokonce bych u něj prý mohla začít svou kariéru. Hm, o zabíjecí práci nestojím, díky, ale za chlapíkem se přesto podívám, třeba se mi ho podaří přesvědčit, aby toho zabíjení nechal (no já vím, harpyje jsou hnusná verbež, ale stejně...).
Ještě jsem dostala úkol porýpat se v jakémsi přístroji - kdo ví, k čemu slouží - a zavřít nějaké přívodní kohoutky. Přístroj byl v obležení ogrů a goblinů (že by zase Venture Co.?), kterým se vůbec nelíbilo, že šahám na kohoutky. Musela jsem několikrát utéct a zase se vrátit.
V Barrens jsem samozřejmě také kopala rudy, je jich tam hodně. Kopala jsem tak moc, až mi z toho zesílily svaly a dostala jsem lvl 14. Pak jsem šla prozkoumat rybníčky a nasbírat houby pro apatykáře. Dokonce mi svěřili do ochrany orla, kterého jsem měla doprovodit na vrcholek hory. Cestou jsem viděla tenhle zajímavý kámen:

Co mi dalo asi nejvíc zabrat, bylo sbírání zpráv mezi kentaury. Zprávy byly různě na zemi (většinou v jejich stanech) a kentauři si je velmi dobře střežili. Několikrát mě pořádně prohnali až za kopečky. Ale dala jsem lvl 15. A naučila jsem se přeměnu v medvěda.

S výzkumem na téma houby mě poslali do Ratchetu, kde mi pořádně vynadal jeden divný chlápek. Nevím, co se mu nelíbilo, já jsem jenom plnila úkol... Jen jsem pochopila, že náčelník orků nedůvěřuje nemrtvým a zmiňoval se o Wrathgate, kde se něco stalo, ale neřekl, co. A pak se obrátil přímo na mě a že prý si mám ujasnit, ke komu budu loajální. Divné, já myslela, že můžu sloužit celé hordě, nikdo mi neřekl, že spolu nemrtví a orkové moc nekamarádí.
Pak mě poslali za někým do Jeskyní nářku, vyšetřit vrak lodi, nasbírat kořínky, najít barona... zkrátka spousta úkolů, kterých jsem se mohla s klidem zhostit. Až na ten jeden, kdy jsem neúmyslně vyvolala hospodskou rvačku, ehm.
A přišel lvl 16 a další dvě přeměny - umím se přeměňovat na mořského tvora a rychlého geparda.
Krásným závěrem putování po Severních Barrens byla jízda na lodi po řece.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ludanek Ludanek | E-mail | Web | 1. března 2012 v 16:21 | Reagovat

Tak to vidíš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama